Streaming – 1díl – Streaming v teorii

Streaming medií je kontinuální přenos dat od poskytovatele k divákovi. V praxi to znamená, že na rozdíl od běžného stahování může uživatel sledovat audiovizuální obsah on-line v reálném čase, aniž by soubor musel být dříve stažen. Zvláštním druhem streamingu je také tzv. Progressive streaming. To je kombinace klasického stahování a streamování. Při pužití této technologie se sice obsah přehrává od začátku, ale soubor se stahuje již během přehrávání. Tento způsob využívá např. světově známý server youtube.com nebo český stream.cz.

Protože je přehrávání videa on-line věc poměrně náročná na přenášený objem dat, musí být streamované video komprimováno nějakým kodekem. Těch je celá řada od flashových kodeků, Windows Media, Quicktime, MPEG-4 či Realtime. Tyto kodeky mají pak často specializované přehrávače, které jsou určeny právě pro ně. Tyto přehrávače mohou být buď v podobě klasických programů nebo jsou zakomponovány do prohlížečů v podobě pluginů. Je také třeba dodat, že streamované vysílání, právě kvůli úspoře dat, většinou funguje v menším rozlišení. Běžný formát on-line videa je 320x240 pixelů.

Stejně jako video je komprimován i zvuk. Komprimace zvuku je většinou prováděna pomocí běžně používaných kodeků (MP3, WMA, OGG atd.). Uvádí se, že minimální datový průtok pro kvalitní poslech hudby je konkrétně u formátu MP3 128 kbps. Bitrate 64 kbps a nižší je samozřejmě požitelný, lépe však pouze pro mluvené slovo. Kvalita zvuku však také záleží na náročnosti každého uživatele. V oblasti zvukových kodeků se trochu zapomíná na svobodný formát OGG, který má údajně vyšší kvalitu kódování a tím i nižší datovou náročnost.

Zajímavý je také pohled na protoly, starající se o streamování dat. Typickým příkladem je protokol UDP (User Datagram Protokol). Ten narozdíl od TCP negarantuje spolehlivost přenosu dat, snaží se však o jeho plynulost. Je to proto, že pokud stahujeme soubor, nevadí nám, když se tok dat pozastaví kvůli zabezpečení celistvosti souboru. U streamovaného obsahu by to však znamenalo pozastavení videa a tím i jeho nesledovatelnost. Proto tyto protokoly raději “obětují pár pixelů”, aby nám zabezpečily plynulou podívanou.